Nabízíme vám inspirativní článek od mladé autorky – studentky gymnázia, která se právě připravuje na přijetí svátosti biřmování. Ve své osobní a upřímné recenzi knihy Svatý Carlo Acutis se s námi dělí o to, jak ji příběh tohoto „ajťáka Boží lásky“ oslovil a motivoval k hlubšímu vztahu s Ježíšem. Její slova odrážejí živou víru, která je aktuální i v dnešní digitální době.
Text jsme se rozhodly zveřejnit právě nyní – u příležitosti Jubilea mladých a oznámeného svatořečení bl. Carla Acutise, které proběhne 27. dubna 2025. Věříme, že jeho příklad a svědectví naší mladé autorky mohou přinést povzbuzení celé generaci mladých, kteří touží po pravdě, odvaze a svatosti v každodenním životě.
***
Kniha se mě opravdu dotkla, protože je velmi čtivá a osobní. Je v ní zachyceno svědectví mnoha lidí, které Carlo nějakým způsobem inspiroval a kteří si všimli jeho nevšedního chování a jeho krásného a nezkaženého charakteru. To, že jeho odkaz zůstal v tolika lidech, se rozhodně nemohlo stát náhodou, bylo to Boží působení. Skrze něj se rozhodl světu ukázat kousek sebe, a k tomu samému volá i nás! Krásně to vystihuje Carlova myšlenka: „To, co mám za úkol uskutečnit já, nemůže uskutečnit nikdo jiný.“
Tato slova ve mně velmi rezonují, protože potvrzují mou jedinečnost, originalitu a nenahraditelnost. Nejen mou, ale každého člověka – a to je úžasné! Nejsme jeden z řady stejných kusů ze sériové výroby, kde se dá vyměnit kus za kus. Ne, každý jsme unikát a máme od Boha svůj specifický životní úkol, ušitý na míru přímo nám. Záleží jen na nás, jestli se rozhodneme se toho zhostit, anebo se na to vykašleme. Bůh by nás totiž moc rád použil jako své nástroje a spolupracovníky, ale nikdy nás do ničeho nebude nutit.
Oslovila mě také třetí kapitola, kde se mluví o Carlově spiritualitě. Domnívám se, že i když Carlo neobdržel stigmata, velmi se podobal Pánu Ježíši: trávil s Ním spoustu času a dokázal se s Ním dokonale sjednotit. Fascinuje mě jeho skromnost, pokora a láska k Bohu, který je pro něj vším. Ještě víc mě ale zasáhl fakt, že i tohle jde skloubit s „normálním“ životem mezi lidmi – tento kluk nebyl outsider, naopak měl kolem sebe spoustu přátel. Z toho jasně vyplývá, že když se podobně jako Carlo rozhodneme opravdu radikálně patřit Kristu a žít s Ním a pro Něj, není možné, aby se to nedotklo i ostatních lidí. No, nedivím se, že bude brzy svatořečen.
Do svého každodenního života si chci vzít příklad právě z tohoto a nebát se vydávat svědectví o Ježíši i mezi nevěřícími spolužáky ve třídě. Už se toho nechci bát, že to bude divné a že budu jiná, protože vidím, že to má smysl. Carlova láska a úcta k Pánu byly prostě nakažlivé a přivedly mnoho lidí zpět na správnou cestu, včetně Carlových rodičů. I já bych si přála aspoň trochu svému okolí ukazovat Ježíšovu bezpodmínečnou lásku vůči mně a každému z nás. I přes to ale Carlo nezpychl a nadále usiloval o dokonalost a užší spojení s Bohem.
Zaujalo mě, jak Carlo dokázal spojit svou víru se současnou dobou – byl ajťák a nebál se moderních technologií. To mi jako mladému člověku imponuje. Myslím si, že by se církev rozhodně neměla bát využívat média. Odnáším si také to, že je opravdu užitečné a dobré se ve víře stále dál vzdělávat, protože při tom mnohdy narazíme na velmi zajímavé věci. Sám Carlo četl životopisy svatých, měl rád anděly strážné a velmi se zajímal o mariánská zjevení. Rád jezdil právě na poutní místa, kde se zjevila Panna Maria.
Zůstává ve mně veliká úcta k Eucharistii, k Panně Marii, k Ježíšovi i k jejich srdcím. Osobně si ráda stěžuju, když mám nějaké trápení, a tak je mi sympatické, že Carlo si naopak vůbec nestěžoval, když trpěl nemocí, ale měl pořád radost. Líbí se mi i jeho laskavost a ochota, se kterou se dělil s ostatními lidmi a pomáhal jim. Motivuje mě to k tomu, abych se i já víc zajímala o své okolí, s někým se o něco rozdělila a nestarala se jen sama o sebe.
Útlá knížka se hezky čte, je rozdělena do několika přehledných kapitol a v jejím středu najdete autentické fotky ze života tohoto mladého světce. Postupně si procházíme jeho krátký, ale velmi naplněný život od jeho narození až do jeho smrti v roce 2006, kdy podlehl akutní formě leukémie. Na konci knihy najdeme Carlovy výroky a myšlenky. Pak následuje novéna, ve které se každý den nachází zamyšlení nad jedním Carlovým citátem. Je to tedy opravdu pestré a kniha pro mě rozhodně představovala neobyčejný čtenářský zážitek.
Knihu bych doporučila zejména mladým lidem, kterým je určena. Může jim být skvělou inspirací k tomu, jak se dá ve 21. století, v době internetu a všelijakých dalších nástrah a pokušení, žít podle evangelia. A ano, jde to i přes všechna tato úskalí.
Četba této knihy vám zaručeně zboří několik stereotypů a předsudků. Jedním z nich je například to, že ke svatosti je potřeba dozrát, a to si přece vyžaduje čas. Omyl! Dá se to zvládnout i za poměrně krátkou dobu. Carlo měl k dispozici jen patnáct let života, a přesto jeho duchovní život dosáhl veliké hloubky. Dalším omylem je to, že svatost je záležitost minulosti, středověku, kdy se vykupovala velikým utrpením a mučením. Na tomto svědectví jasně vidíme, že to není pravda. Knížku bych doporučila každému, kdo hledá povzbuzení a vzor hodný následování.